Erbovní sál: Ve slavnostním sále s jeho jedinečným nádherným štukovým stropem z roku 1609 pravidelně zaznívají koncerty, slaví se svatby a jsou přednášeny zajímavé přednášky. Připomíná smysl pro kulturu pánů z Bünau, kteří před časy nechali zámek vystavět.

Zámecká kaple: Náboženství hrálo u tehdejších zámeckých pánů významnou roli. To dokazuje kaple. Ta je zřízena v 15. století v gotickém stylu a přestavěna v 19. století. Lze zde obdivovat hodnotné pískovcové konzoly s hlavami, které byly zhotoveny kolem r. 1600 a v době svého vzniku zdobily velký sál trubačů.

Ptačí sál: Ptačí sál ohromuje svými hodnotnými malbami ze 17. století. Dvoujařmová hvězdicová oblouková klenba je pomalována renesančními ornamenty a zobrazeními zvířat.  Též na okenních špaletách restaurátoři objevili fragmenty nástěnné malby.

Über 800 Jahre ist es her, dass eine erste Burganlage errichtet wurde. Viele Baumaßnahmen folgten in den Jahrhunderten darauf. Die Spuren aus alter Zeit können Sie während eines Rundganges im Schloss entdecken. In einem spannenden Animationsfilm, in Bild und Text sowie im Modell können Sie sich über die Geschichte des denkmalgeschützten Gebäudes informieren.

Die Dauerausstellung zur Baugeschichte wurde mitfinanziert durch Steuermittel auf der Grundlage des vom Sächsischen Landtag beschlossenen Haushaltes.

800 Jahre in 8 Minuten

In einem anschaulichen Animationsfilm erleben Sie die wichtigsten Bauphasen von Burg und Schloss Lauenstein in Bild und Ton. 

Hausgeschichtlicher Leitfaden

Während eines Rundgangs durch das Schloss entdecken Sie in verschiedenen Räumen Informationstafeln, die vor Ort über Besonderheiten des Gebäudes erzählen. So können Sie zum Beispiel erfahren, wo sich das stille Örtchen der Grafen befand, mit welchen Instrumenten Engel musizieren oder wie geheizt wurde.

Das Schloss zum Erfühlen

Am Eingang des Museums erwartet Sie ein Tastmodell der gesamten Schlossanlage. Für Sehbehinderte sind die wichtigen Bestandteile in Brailleschrift erklärt.

Hospodářskou základnou města, jehož centrum tvoří strmě klesající Tržní náměstí s měšťanskými domy, chráněnými městskou hradbou s třemi branami, bylo řemeslo, většinou jako vedlejší příjem provozované zemědělství a kolem roku 1450 začínající hornictví.

Propůjčování městských práv se uskutečňuje krok za krokem: 1374 Lauenstein dostává právo týdenních trhů, od r. 1489 smí obyvatelé volit radní a starostu, v roce 1494 byla Lauensteinu wettinskými pány udělena úplná městská práva.

V Sasku ojedinělé výstavě je vyprávěna historie ojedinělých památníků saské kurfiřtské pošty a dopravy.

Dozvíte se zejména o saských kurfiřtských poštovních sloupech, které nechal postavit August Silný (1670 – 1733), ale i o proměřování saských silnic, které tehdy bylo uskutečňováno měřící drožkou a vozíkem.

V 18. století v Saském kurfiřtství první evropský celoplošný systém řízení dopravy podle římských vzorů na tehdejších nadregionálních dopravních cestách – kurfiřtské saské poštovní sloupy. Základ tvořilo vyměření země Adamem Friedrichem Zürnerem (1679–1742) s údaji o vzdálenostech v hodinách cesty (1 hodina = 4,531 km). Nádherné distanční sloupy, které se nacházejí na mnoha místech Saska, ještě dnes upomínají na nákladný projekt Augusta Silného.

Biografie George Bähra skrývá mnohá tajemství, neznáme také jeho podobu, protože k dispozici není ani jeden stavitelův portrét.  Narozen 15. března 1666 ve Fürstenwalde, vyrůstá v Lauensteinu, pravděpodobně zde navštěvuje chlapeckou školu a vyučí se tesařskému řemeslu. V roce 1693 odchází Bähr do Drážďan a pracuje v sídelním městě jako tesař. Nazývá se umělec a mechanik, navrhuje varhany, stejně jako zámky a paláce. V roce 1705 v jeho 39 letech, drážďanští radní povolávají Bähra jako poradce městské rady.

Jeho první stavbou byl farní kostel v Loschwitz u Drážďan, dokončený v roce 1708. Následují četné kostely, jako například kostel drážďanského sirotčince, vesnický kostel Nejsvětější trojice ve Schmiedebergu a kostel v Beitzsch (Biecz v Polsku). George Bähr se v následujících letech podílí na stavbě popř. přestavbě kostelů v Königsteinu, Kesselsdorfu, Hohensteinu a v Schmannewitzu. Podle jeho pokynů byly postaveny i různé obytné domy v Drážďanech.

Hlavním Bährovým dílem je světoznámý Frauenkirche v Drážďanech. Odvážně a mistrovsky postavený v 18. století – v roce 1945 zničený, od roku 1991 opět obnovován a v říjnu 2005 dokončen.

Tehdy byla železniční trasa dlouhá 36,1 km a překonávala výškový rozdíl 470 m. První jízdní řád uváděl 4 páry vlaků denně, jízdní doba na celé trase činila přibližně 150 minut.

V letech 1935 až 1938 se uskutečnila přestavba na normální rozchod. Úsek Heidenau–Lauenstein byl veden ve zcela nové trase, na zbylém úseku do Altenbergu byly pouze zvětšeny poloměry zatáček. Přestavbou na normální rozchod se trasa zkrátila o přibližně tři kilometry. Dnes je trasa důležitým dopravním spojením pro dojíždění za prací, školáky, turisty a zimní sportovce.

Diorámy na výstavě informují o historii zajímavé železniční trati. Když jede model úzkokolejné parní lokomotivy (saská VI K) po kolejích z Geisingu do Altenbergu, rozbuší se nejenom dětská srdce.

Pro panstvo na Lauensteinu hrál lov důležitou roli. Již ve středověku byl lov čím dál tím více privilegiem šlechty. Hrabata z Bünau měla právo lovu na vysokou zvěř a na lov nízký. Trvale vystaveny jsou četné trofeje, zvířecí preparáty a lovecké zbraně.

V Lauensteinu má sokolnictví zřejmě delší tradici. Nejznámější lauensteinská sága vypráví o spektakulární loupeži dítěte:

Zámecký pán z Lauensteinu zemřel kolem roku 1651 na cestách. Jeho manželka, Agnes Katharina von Bünau, která se nyní stala majitelkou Lauensteinu, tři měsíce po úmrtí porodila chlapce, kterého měla velmi ráda. Když byly chlapci dva roky, trávila matka s dítětem krásný jarní den na kopci nedaleko zámku. Chlapec dřímal na měkké trávě. Matka se vzdálila, aby si natrhala květiny. Náhle přiletěl z lesa obrovský dravý pták, uchopil do drápů spící dítě a zdvihl se s ním do vzduchu. Pomalu odnášel těžký náklad k nedaleké skále.

Naštěstí toto viděl na zámku zaměstnaný sokolník, který vyslal svého nejodvážnějšího loveckého sokola. Ten dotíral na obrovského dravého ptáka tak, že orel musel dítě pustit. Protože díky značné váze neletěl příliš vysoko, dítě spadlo bez poranění na louku a mohlo být v pořádku předáno matce.

Jak se les stal tím, čím je dnes, se návštěvníci dozvědí v různých místnostech naší stálé výstavy. Budou přeneseni do původního pralesa Východních Krušných hor, uslyší, jak dříve v hustých lesích oblasti vyli vlci a bručeli medvědi. Zde si návštěvníci mohou otestovat, jestli správně poznají hlasy některých obyvatel lesa.

Kromě toho uvidí a přečtou si, jak člověk v průběhu staletí změnil přírodu Východních Krušných hor. Ve středověku se mýtily lesy pro stavbu hradů a sídlišť, v Sasku byla nalezena stříbrná ruda a v Čechách ruda cínová, hranice musela být proto zajištěna. To se stalo mezi 1200 a 1400. S hornictvím následovaly dvě další období mýcení, které na konci silně ohrozily stav lesů. Teprve v 18. století se ve Východním Krušnohoří rozvinulo regulované lesní hospodářství. Dnes je udržitelné lesní hospodářství klíčem k zajištění mnohotvárných funkcí našeho lesa.

Heribert Fischer-Geising (1896–1984) byl malíř a grafik, který ve svých četných dílech především oddaně propůjčil svou lásku ke krajině Východního Krušnohoří a později také i ke  Schwarzwaldu a Tessinu (Ticino). Jeho náklonnost patřila zejména Geisingu a jeho okolí. Heribert Fischer-Geising od svého dětství pociťoval hluboké spojení s tímto místem ve Východních Krušných horách. Po návratu z 1. světové války těžce zraněn a traumatizován se zde usadil. Působil potom jako umělec na volné noze a učitel.

Kolem 50 vystavených děl pochází z fundusu Muzea Východních Krušných hor Zámek Lauenstein a nadace Heribert Fischer-Geising Stiftung, která je součástí muzea. S touto stálou výstavou má být připomenut dnes ještě příliš málo uznávaný zástupce Nové věcnosti. Kromě toho je snahou Nadace Heribert Fischer-Geising Stiftung, zpřístupnit veřejnosti, přinejmenším zčásti, umělcovo dílo.

Na zámku Lauenstein sídlil do poloviny 19. století soud. Četná akta ze 17. a 18. století nám dnes umožňují nahlédnout do doby hrabat z Bünau, kteří měli privilegium nižšího a vyššího práva, To znamená, že kromě peněžních, tělesných trestů a veřejného ponížení mohli také rozhodovat o životě a smrti lidí.

Temná komora ze středověku v hradním objektu svědčí, stejně jako zacházení s někdejšími delikventy, jakož i vězeňské cely a komůrka dozorců z 19. století ve sklepeních východního křídla zámku.

Na jižní straně zámku se přimyká terasovitá zahrada. Na záhonech se daří léčivým bylinám a koření. Nechejte se překvapit rozmanitostí rostlin, potěšte se vůní bylinek a nechte se okouzlit pohledem na krásné květy.

Mineralien aus dem Erzgebirge und aller Welt

Die  ausgestellten Mineralien sind ein kleiner Teil der großzügigen Schenkung von Emmerich Pavlik an das Osterzgebirgsmuseum Schloss Lauenstein. Der Frohburger war sein Leben lang mit Leidenschaft auf der Suche nach diesen Kostbarkeiten der Erde. Der Quarz blieb immer das zentrale Auswahlkriterium für seine Sammlung. Ein besonderes Augenmerk legte er dabei auf Stücke, die aus dem Erzgebirge stammen. Quarze kommen in den prächtigsten Farbvarietäten und verschiedenen Verbindungen in unserer Natur vor. Die reinste Form des Quarzes ist der Bergkristall. Die faszinierenden Farben machen Quarze wie beispielsweise den Amethyst zu beliebten Schmucksteinen. Aber auch aus der
modernen Industrie ist der Quarz als Rohstoff nicht wegzudenken. So benötigen wir ihn als Schwingquarz in Uhren und Funktechnik, zur Glasherstellung oder verwenden ihn in der Halbleiterindustrie.

"Die Musik verjagt den Teufel und macht die Menschen fröhlich," schreibt Martin Luther.
In diesem Teil der Dauerausstellung erfahren unsere Besucher spannendes über die Geschichte der Musik im Osterzgebirge, welche schon lange das Leben der Menschen hier prägt. Sie werden eingeladen, an einer historischen Musikstunde mit Kantor K. teilzunehmen, und die berühmten osterzgebirgischen Komponisten Johann Kuhnau (1660 - 1722), Johann Schelle (1648 - 1701) und Nino Neidhardt (1889-1950) näher kennenzulernen. Nur wenige wissen, dass beide Vorgänger des berühmten Leipziger Thomaskantoren Johann Sebastian Bach – Johann Schelle und Johann Kuhnau – aus dem Osterzgebirge stammen. An unserer Hörstation können sich die Besucher auf eine musikalische Zeitreise begeben.

Das Puppenspiel hat eine langjährige Tradition im Osterzgebirge. Paul Hölzig (1911-1989), in der Nachkriegszeit einer der besten Puppenspieler der DDR, hatte einen festen Spielsitz im Gasthof Bärenfels. Mit seinem Kasperle begeisterte er groß und klein deutschlandweit.

Ruth und Hans-Joachim Hellwig, die Hölzig noch persönlich kannten, reisten ebenfalls mit ihrem Puppenspiel durch ganz Deutschland. Auch sie beschäftigten sich mit dem Kaspertheater und gastierten oft in Bärenfels. Hans-Joachim Hellwig gründete zusammen mit dem Bärenfelser Gastwirt Jan Kempe und dem Verein für KulturGeschichte Bärenfels e.V. das Bärenfelser Puppentheaterfest, welches seit 2005 jedes Jahr regionale und auch internationale Puppenspielbühnen sowie ein begeistertes Publikum in das Osterzgebirge schickt.

Besucher können zahlreiche handgemachte Holzpuppen bestaunen und die interessante Geschichte hinter der Puppenspieltradition erfahren.