| Zámek |
|
Vysoko nad údolím Müglitz na prudce spadající skále malebně trůní zámek Lauenstein. Je to klenot saské renesanční architektury.
Historické prameny o původu hradu mlčí. Nejpravděpodobněji byl Lauenstein založen kolem 1200 jako pohraniční hrad. Jestli jej nechali založit markrabí z Míšně nebo český šlechtický rod Hrabišiců pro ochranu svého panství není jasno. Písemně je Lauenstein poprvé zmíněn roku 1241. Ještě dnes upomíná na středověký hrad zřícenina na vnějším skalním ostrohu.
Zámek je do značné míry v renesančním stylu. Z dřívějšího zámku o třech křídlech jsou zachovány východní a jihozápadní křídlo. Severní křídlo se v polovině 19. století pro havarijní stav zřítilo. Nebude nikdy znovu vystavěno.
1241 je uveden "Christianus de Lewensteine" jako svědek markraběte Heinricha z Tharandtu
1289 je „castrum Levensteyn“ uvedeno mezi vlastnictvím, které syn markraběte Jindřicha Osvíceného (1218 - 1288), Friedrich, zamýšlel postoupit českému králi
1320 zastavuje Lauenstein Albrecht starší - hradní pán z Leisnig - Lauensteinu Herrmannovi, hradnímu pánu z Míšně: zde je Lauenstein již označován jako "zámek"
Kolem 1340 Pány na hradě jsou von Bergau, poprvé je zmíněna obec Lauenstein a také hamry kolem Lauensteinu
1372 Karlem IV. (1316 - 1378) a jeho synem Václavem (1361 - 1419) ve společné dohodě o dědictví s míšeňským markrabětem je Lauenstein prohlášen českým lénem, přitom ovšem saští markgráfové si na tomto území nárokují zemská práva
1374 - 1436 Pánové z Kürbitz jsou rezidenty na zámku jako následničtí vasalové pána z Bergau
1449 Kurfiřt Friedrich II. der Sanftmütige (1412 - 1464) kupuje doly v Altenbergu a Cínovci a v rámci toho i hrad Lauenstein, hrad spravují místodržitelé
1459 ve smlouvě z Chebu je převeden Lauenstein jako dědičné české léno Sasku, lenní právo zaniká teprve roku 1806
1464 prodává kurfiřt Friedrich II. der Sanftmütige hrad a město Lauenstein konšelovi z Freibergu a majiteli dolů Hansi Münzerovi, který se podstatnou měrou podílí na hornickém prozkoumání Lauensteinské oblasti
1490 přechází hrad a město na Münzerova příbuzného Stephana Alnpecka ml., ten obstará místu městská práva
Od 1517 Zámek a Lauenstein v majetku von Bünau, až do roku 1821 je v rámci rodiny dále děděn
1594 Zničující požár města: velké zásluhy při opětovné výstavbě má Günther von Bünau (1557 - 1619), který převzal Lauenstein po požáru - nechává zámek a kostel nově vybavit uměleckými díly sochaři z Pirny Michaelem Schwenkem (1563 - 1610) a Lorentzem Hörnigem (1575 - 1624), kromě jiného jsou znovu bohatě vybaveny erbovní a ptačí sál
Další požáry města: 1643, 1668, 1806, 1858
1821 získává zámek hrabě Carl Ludwig August z Hohenthal-Dölkau po jeho smrti 1826 je ve vlastnictví rodu Hohenthal-Püchau
1852 až 1899 Zámek poskytuje ve východním křídle přístřeší královskému obvodnímu soudu a bytům tohoto soudu
1945 Pozemkovou reformou ztrácí rod Hohenthal-Püchau zámek, ten přechází do zemského vlastnictví, potom je majetkem města Lauenstein, v zámku jsou zřízeny byty pro uprchlíky a vysídlence, v zámku se rovněž nachází školní družina a klub mládeže
V 50tých letech občané na zámku otevírají vlastivědné muzeum, toto musí být pro havarijní stav opět uzavřeno
Polovina 70 let začínají rekonstrukční práce na zámku a restaurování některých místností
1980 je muzeum znova otevřeno
V 90tých letech začínají zabezpečovací práce na zřícenině hradu, rekonstrukce barokního parku a rozšíření muzea
Dnes Zámek poskytuje přístřeší Muzeu Východních Krušných hor. Zámek s muzeem je v samostatném vlastnictví města Altenberg. Je subvencován kulturní oblastí Elbtal - Sächsische Schweiz - Osterzgebirge. |