Navigation überspringen
Volltextsuche

Čarovný zámek

Čarovný zámek

Je to dům pro velké a malé objevitele. V historických prostorách zažijete různé fazety saské historie.

Erbovní sál: Ve slavnostním sále s jeho jedinečným nádherným štukovým stropem z roku 1609 pravidelně zaznívají koncerty, slaví se svatby a jsou přednášeny zajímavé přednášky. Připomíná smysl pro kulturu pánů z Bünau, kteří před časy nechali zámek vystavět.

Zámecká kaple: Náboženství hrálo u tehdejších zámeckých pánů významnou roli. To dokazuje kaple. Ta je zřízena v 15. století v gotickém stylu a přestavěna v 19. století. Lze zde obdivovat hodnotné pískovcové konzoly s hlavami, které byly zhotoveny kolem r. 1600 a v době svého vzniku zdobily velký sál trubačů.

Ptačí sál: Ptačí sál ohromuje svými hodnotnými malbami ze 17. století. Dvoujařmová hvězdicová oblouková klenba je pomalována renesančními ornamenty a zobrazeními zvířat.  Též na okenních špaletách restaurátoři objevili fragmenty nástěnné malby.

  • Der Wappensaal
  • Der Vogelsaal
  • Herbstzauber


O kurfiřtských saských poštovních sloupech a zaměřování saských poštovních tras

V Sasku ojedinělé výstavě je vyprávěna historie ojedinělých památníků saské kurfiřtské pošty a dopravy.

V Sasku ojedinělé výstavě je vyprávěna historie ojedinělých památníků saské kurfiřtské pošty a dopravy.

Dozvíte se zejména o saských kurfiřtských poštovních sloupech, které nechal postavit August Silný (1670 – 1733), ale i o proměřování saských silnic, které tehdy bylo uskutečňováno měřící drožkou a vozíkem.

V 18. století v Saském kurfiřtství první evropský celoplošný systém řízení dopravy podle římských vzorů na tehdejších nadregionálních dopravních cestách – kurfiřtské saské poštovní sloupy. Základ tvořilo vyměření země Adamem Friedrichem Zürnerem (1679–1742) s údaji o vzdálenostech v hodinách cesty (1 hodina = 4,531 km). Nádherné distanční sloupy, které se nacházejí na mnoha místech Saska, ještě dnes upomínají na nákladný projekt Augusta Silného.


Lauenstein – město s historií

Osada Lauenstein vznikla jako podhradí pod ochranou stejnojmenného hradu a je poprvé listinně zmíněna roku 1340.

Hospodářskou základnou města, jehož centrum tvoří strmě klesající Tržní náměstí s měšťanskými domy, chráněnými městskou hradbou s třemi branami, bylo řemeslo, většinou jako vedlejší příjem provozované zemědělství a kolem roku 1450 začínající hornictví.

Propůjčování městských práv se uskutečňuje krok za krokem: 1374 Lauenstein dostává právo týdenních trhů, od r. 1489 smí obyvatelé volit radní a starostu, v roce 1494 byla Lauensteinu wettinskými pány udělena úplná městská práva.

  • Lauensteiner Fuhrwerksbesitzer Paul Pellmann (1903 - 77)

George Bähr – život a dílo věhlasného lauensteinského rodáka

Málokdo ví, že George Bähr, věhlasný stavitel drážďanské Frauenkirche, vyrůstal v Lauensteinu.

Biografie George Bähra skrývá mnohá tajemství, neznáme také jeho podobu, protože k dispozici není ani jeden stavitelův portrét.  Narozen 15. března 1666 ve Fürstenwalde, vyrůstá v Lauensteinu, pravděpodobně zde navštěvuje chlapeckou školu a vyučí se tesařskému řemeslu. V roce 1693 odchází Bähr do Drážďan a pracuje v sídelním městě jako tesař. Nazývá se umělec a mechanik, navrhuje varhany, stejně jako zámky a paláce. V roce 1705 v jeho 39 letech, drážďanští radní povolávají Bähra jako poradce městské rady.

Jeho první stavbou byl farní kostel v Loschwitz u Drážďan, dokončený v roce 1708. Následují četné kostely, jako například kostel drážďanského sirotčince, vesnický kostel Nejsvětější trojice ve Schmiedebergu a kostel v Beitzsch (Biecz v Polsku). George Bähr se v následujících letech podílí na stavbě popř. přestavbě kostelů v Königsteinu, Kesselsdorfu, Hohensteinu a v Schmannewitzu. Podle jeho pokynů byly postaveny i různé obytné domy v Drážďanech.

Hlavním Bährovým dílem je světoznámý Frauenkirche v Drážďanech. Odvážně a mistrovsky postavený v 18. století – v roce 1945 zničený, od roku 1991 opět obnovován a v říjnu 2005 dokončen.

  • Die Unterschrift von George Bähr

Plnou parou vpřed – O historii železnice v údolí Müglitz (Mohelnice)

Pouhé dva roky trvala stavba železnice mezi Mügeln (dnes Heidenau) a Geisingem. Od roku 1890 funí parní lokomotivy na úzkokolejce klikatým údolím Müglitz.

Tehdy byla železniční trasa dlouhá 36,1 km a překonávala výškový rozdíl 470 m. První jízdní řád uváděl 4 páry vlaků denně, jízdní doba na celé trase činila přibližně 150 minut.

V letech 1935 až 1938 se uskutečnila přestavba na normální rozchod. Úsek Heidenau–Lauenstein byl veden ve zcela nové trase, na zbylém úseku do Altenbergu byly pouze zvětšeny poloměry zatáček. Přestavbou na normální rozchod se trasa zkrátila o přibližně tři kilometry. Dnes je trasa důležitým dopravním spojením pro dojíždění za prací, školáky, turisty a zimní sportovce.

Diorámy na výstavě informují o historii zajímavé železniční trati. Když jede model úzkokolejné parní lokomotivy (saská VI K) po kolejích z Geisingu do Altenbergu, rozbuší se nejenom dětská srdce.

  • Bahnhof Lauenstein nach dem Hochwasser 1927

Lovci, zvěř a les – Historie lovu ve východních Krušných horách

Pro panstvo na Lauensteinu hrál lov důležitou roli. Již ve středověku byl lov čím dál tím více privilegiem šlechty. Hrabata z Bünau měla právo lovu na vysokou zvěř a na lov nízký. Trvale vystaveny jsou četné trofeje, zvířecí preparáty a lovecké zbraně.

V Lauensteinu má sokolnictví zřejmě delší tradici. Nejznámější lauensteinská sága vypráví o spektakulární loupeži dítěte:

Zámecký pán z Lauensteinu zemřel kolem roku 1651 na cestách. Jeho manželka, Agnes Katharina von Bünau, která se nyní stala majitelkou Lauensteinu, tři měsíce po úmrtí porodila chlapce, kterého měla velmi ráda. Když byly chlapci dva roky, trávila matka s dítětem krásný jarní den na kopci nedaleko zámku. Chlapec dřímal na měkké trávě. Matka se vzdálila, aby si natrhala květiny. Náhle přiletěl z lesa obrovský dravý pták, uchopil do drápů spící dítě a zdvihl se s ním do vzduchu. Pomalu odnášel těžký náklad k nedaleké skále.

Naštěstí toto viděl na zámku zaměstnaný sokolník, který vyslal svého nejodvážnějšího loveckého sokola. Ten dotíral na obrovského dravého ptáka tak, že orel musel dítě pustit. Protože díky značné váze neletěl příliš vysoko, dítě spadlo bez poranění na louku a mohlo být v pořádku předáno matce.

  • Jagdszene, im Hintergrund Schloss und Stadt Lauenstein

Les ve východních Krušných horách

Cílem naší stálé výstavy je lepší pochopení kulturního dědictví lesa v naší oblasti.

Jak se les stal tím, čím je dnes, se návštěvníci dozvědí v různých místnostech naší stálé výstavy. Budou přeneseni do původního pralesa Východních Krušných hor, uslyší, jak dříve v hustých lesích oblasti vyli vlci a bručeli medvědi. Zde si návštěvníci mohou otestovat, jestli správně poznají hlasy některých obyvatel lesa.

Kromě toho uvidí a přečtou si, jak člověk v průběhu staletí změnil přírodu Východních Krušných hor. Ve středověku se mýtily lesy pro stavbu hradů a sídlišť, v Sasku byla nalezena stříbrná ruda a v Čechách ruda cínová, hranice musela být proto zajištěna. To se stalo mezi 1200 a 1400. S hornictvím následovaly dvě další období mýcení, které na konci silně ohrozily stav lesů. Teprve v 18. století se ve Východním Krušnohoří rozvinulo regulované lesní hospodářství. Dnes je udržitelné lesní hospodářství klíčem k zajištění mnohotvárných funkcí našeho lesa.


Virtuos barev – Heribert Fischer-Geising

Heribert Fischer-Geising (1896–1984) byl malíř a grafik, který ve svých četných dílech především oddaně propůjčil svou lásku ke krajině Východního Krušnohoří a později také i ke  Schwarzwaldu a Tessinu (Ticino). Jeho náklonnost patřila zejména Geisingu a jeho okolí. Heribert Fischer-Geising od svého dětství pociťoval hluboké spojení s tímto místem ve Východních Krušných horách. Po návratu z 1. světové války těžce zraněn a traumatizován se zde usadil. Působil potom jako umělec na volné noze a učitel.

Kolem 50 vystavených děl pochází z fundusu Muzea Východních Krušných hor Zámek Lauenstein a nadace Heribert Fischer-Geising Stiftung, která je součástí muzea. S touto stálou výstavou má být připomenut dnes ještě příliš málo uznávaný zástupce Nové věcnosti. Kromě toho je snahou Nadace Heribert Fischer-Geising Stiftung, zpřístupnit veřejnosti, přinejmenším zčásti, umělcovo dílo.

  • Die Schnitter, 19XX (Ausschnitt), OSterzgebirgsmuseum Schloss Lauenstein

Ve vězení

S panstvím Lauenstein je těsně spojena i historie práva.

Na zámku Lauenstein sídlil do poloviny 19. století soud. Četná akta ze 17. a 18. století nám dnes umožňují nahlédnout do doby hrabat z Bünau, kteří měli privilegium nižšího a vyššího práva, To znamená, že kromě peněžních, tělesných trestů a veřejného ponížení mohli také rozhodovat o životě a smrti lidí.

Temná komora ze středověku v hradním objektu svědčí, stejně jako zacházení s někdejšími delikventy, jakož i vězeňské cely a komůrka dozorců z 19. století ve sklepeních východního křídla zámku.

  • Blick in eine Gefängniszelle

Zahrada bylinek

Vychutnejte si idylu zámecké zahrady.

Na jižní straně zámku se přimyká terasovitá zahrada. Na záhonech se daří léčivým bylinám a koření. Nechejte se překvapit rozmanitostí rostlin, potěšte se vůní bylinek a nechte se okouzlit pohledem na krásné květy.

© 2019 Osterzgebirgsmuseum Schloss Lauenstein Impressum Datenschutz Download Adobe Reader
Auf unserer Webseite werden Cookies gemäß unserer Datenschutzerklärung verwendet. Wenn Sie weiter auf diesen Seiten surfen, erklären Sie sich damit einverstanden. Einverstanden