1241
je uveden „Christianus de Lewensteine“ jako svědek markraběte Heinricha z Tharandtu
1289
je „castrum Levensteyn“ uvedeno mezi vlastnictvím, které syn markraběte Jindřicha Osvíceného (1218–1288), Friedrich, zamýšlel postoupit českému králi.
1320
zastavuje Albrecht starší – hradní pán z Leisnig – Lauensteinu Lauenstein Herrmannovi, hradnímu pánu z Míšně: zde je Lauenstein již označován jako „zámek“
um 1340
Pány na hradě jsou von Bergau, poprvé je zmíněna obec Lauenstein a také hamry kolem Lauensteinu
1372
Císařem Karlem IV. (1316 – 1378) a jeho synem Václavem (1361 – 1419) ve společné dohodě o dědictví s míšeňským markrabětem je Lauenstein prohlášen českým lénem, přitom si ovšem saští markgráfové na tomto území nárokují zemská práva
1374 bis 1436
Pánové z Kürbitz jsou rezidenty na zámku jako následničtí vazalové pána z Bergau
1449
Kurfiřt Friedrich II. der Sanftmütige (1412 – 1464) kupuje doly v Altenbergu a Cinvaldu a v rámci toho i hrad Lauenstein, hrad spravují správci.
1459
Ve smlouvě z Chebu je převeden Lauenstein jako dědičné české léno Sasku, lenní právo zaniká teprve roku 1806
1464
prodává kurfiřt Friedrich II. der Sanftmütige hrad a město Lauenstein konšelovi a majiteli dolů Hansi Münzerovi z Freibergu, který se podstatnou měrou podílí na hornickém prozkoumání Lauensteinské oblasti
1490
přechází hrad a město na Münzerova příbuzného Stephana Alnpecka ml., ten obstará místu městská práva
ab 1517
Zámek a Lauenstein v majetku von Bünau, až do roku 1821 je v rámci rodiny dále děděn
1594
Zničující požár města: velké zásluhy při opětovné výstavbě má Günther von Bünau (1557 – 1619), který převzal Lauenstein po požáru a nechává zámek a kostel nově vybavit uměleckými díly sochaři z Pirny Michaelem Schwenkem (1563 – 1610) a Lorentzem Hörnigem (1575 – 1624), kromě jiného jsou znovu bohatě vybaveny erbovní a ptačí sál.
Další požáry města: 1643, 1668, 1806, 1858
1821
získává zámek hrabě Carl Ludwig August z Hohenthal-Dölkau po jeho smrti 1826 je ve vlastnictví Hohenthal-Püchausů
1852 bis 1899
zámek poskytuje ve východním křídle přístřeší královskému obvodnímu soudu a bytům tohoto soudu
1945
Pozemkovou reformou ztrácí Hohenthal-Püchausové zámek, ten přechází do zemského vlastnictví, potom je majetkem města Lauenstein, v zámku jsou zřízeny byty pro uprchlíky a vysídlence, v zámku se rovněž nachází školní družina a klub mládeže
1950er Jahre
občané na zámku otevírají vlastivědné muzeum, toto musí být pro havarijní stav opět uzavřeno
Mitte 1970er Jahre
začínají rekonstrukční práce na zámku a restaurování některých místností
1980
Je muzeum znovu otevřeno
1990er Jahre
začínají zabezpečovací práce na zřícenině hradu, rekonstrukce barokního parku a rozšíření muzea
Heute
zámek poskytuje přístřeší Muzeu Východních Krušných hor. Zámek s muzeem je v samostatném vlastnictví města Altenberg. Je podporován Kulturraum Elbtal – Sächsische Schweiz-Osterzgebirge.
2019
werden das Lauensteiner Schloss sowie die Lauensteiner Kirche UNESCO-Welterbe als Bestandteil der Montanregion Erzgebirge/Krušnohoří
2018 bis 2020
wird der Ostflügel des Wirtschaftshofes saniert. Dieser kann heute im fertig gestellten Teil öffentlich genutzt werden. Zu den neu eingerichteten Räumen gehören ein Puppentheater, ein Turnraum und der sogenannte Malzkeller.
