Zámek | Schloss Lauenstein

Historie

Vysoko nad údolím Müglitz na prudce spadající skále malebně trůní zámek Lauenstein. Je to klenot saské renesanční architektury.

Historické prameny o původu hradu mlčí. Nejpravděpodobněji byl Lauenstein založen kolem 1200 jako pohraniční hrad. Jestli jej nechali založit markrabí z Míšně nebo český šlechtický rod Hrabišiců pro ochranu svého panství není jasno. Písemně je Lauenstein poprvé zmíněn roku 1241. Ještě dnes upomíná na středověký hrad zřícenina na vnějším skalním ostrohu.

Zámek je do značné míry v renesančním stylu. Z dřívějšího zámku o třech křídlech jsou zachovány východní a jihozápadní křídlo. Severní křídlo se v polovině 19. století pro havarijní stav zřítilo. Nebylo dosud ještě znovu vystavěno.

Působivý erbovní sál, ptačí sál, hudební pokoj a mnoho zajímavých detailů ještě dnes dokazují smysl pro umění stavitele Günthera von Bünau (1557 – 1619) a následujících generací saského šlechtického rodu, který na Lauensteinu po tři století sídlil. V kapli a pokoji ve věži se uchovaly kvalitní portrétové plastiky, které vznikly na počátku 17. století. Rekonstruovaný barokní park a bylinková zahrada se svými pro Krušné hory typickými užitkovými a okrasnými rostlinami ohraničuji zámecký areál.

Hlavní zámek byl v uplynulých letech rozsáhle asanován a restaurován a poskytuje přístřeší Muzeu Východních Krušných hor.

Zeittafel

1241: je uveden „Christianus de Lewensteine“ jako svědek markraběte Heinricha z Tharandtu
1289: je „castrum Levensteyn“ uvedeno mezi vlastnictvím, které syn markraběte Jindřicha Osvíceného (1218–1288), Friedrich, zamýšlel postoupit českému králi.
1320: zastavuje Albrecht starší – hradní pán z Leisnig – Lauensteinu Lauenstein Herrmannovi, hradnímu pánu z Míšně: zde je Lauenstein již označován jako „zámek“
um 1340: Pány na hradě jsou von Bergau, poprvé je zmíněna obec Lauenstein a také hamry kolem Lauensteinu
1372: Císařem Karlem IV. (1316 – 1378) a jeho synem Václavem (1361 – 1419) ve společné dohodě o dědictví s míšeňským markrabětem je Lauenstein prohlášen českým lénem, přitom si ovšem saští markgráfové na tomto území nárokují zemská práva
1374 - 1436: Pánové z Kürbitz jsou rezidenty na zámku jako následničtí vazalové pána z Bergau
1449: Kurfiřt Friedrich II. der Sanftmütige (1412 – 1464) kupuje doly v Altenbergu a Cinvaldu a v rámci toho i hrad Lauenstein, hrad spravují správci.
1459: Ve smlouvě z Chebu je převeden Lauenstein jako dědičné české léno Sasku, lenní právo zaniká teprve roku 1806
1464: prodává kurfiřt Friedrich II. der Sanftmütige hrad a město Lauenstein konšelovi a majiteli dolů Hansi Münzerovi z Freibergu, který se podstatnou měrou podílí na hornickém prozkoumání Lauensteinské oblasti
1490: přechází hrad a město na Münzerova příbuzného Stephana Alnpecka ml., ten obstará místu městská práva
od roku 1517: Zámek a Lauenstein v majetku von Bünau, až do roku 1821 je v rámci rodiny dále děděn
1594: Zničující požár města: velké zásluhy při opětovné výstavbě má Günther von Bünau (1557 – 1619), který převzal Lauenstein po požáru a nechává zámek a kostel nově vybavit uměleckými díly sochaři z Pirny Michaelem Schwenkem (1563 – 1610) a Lorentzem Hörnigem (1575 – 1624), kromě jiného jsou znovu bohatě vybaveny erbovní a ptačí sál. Další požáry města: 1643, 1668, 1806, 1858
1821: získává zámek hrabě Carl Ludwig August z Hohenthal-Dölkau po jeho smrti 1826 je ve vlastnictví Hohenthal-Püchausů
1852 až 1899: zámek poskytuje ve východním křídle přístřeší královskému obvodnímu soudu a bytům tohoto soudu
1945: Pozemkovou reformou ztrácí Hohenthal-Püchausové zámek, ten přechází do zemského vlastnictví, potom je majetkem města Lauenstein, v zámku jsou zřízeny byty pro uprchlíky a vysídlence, v zámku se rovněž nachází školní družina a klub mládeže
Padesátá léta minulého století: občané na zámku otevírají vlastivědné muzeum, toto musí být pro havarijní stav opět uzavřeno
Polovina 70 let: začínají rekonstrukční práce na zámku a restaurování některých místností
1980: Je muzeum znovu otevřeno
Devadesátá léta: začínají zabezpečovací práce na zřícenině hradu, rekonstrukce barokního parku a rozšíření muzea
dnes: zámek poskytuje přístřeší Muzeu Východních Krušných hor. Zámek s muzeem je v samostatném vlastnictví města Altenberg. Je podporován Kulturraum Elbtal – Sächsische Schweiz-Osterzgebirge.
2019: werden das Lauensteiner Schloss sowie die Lauensteiner Kirche UNESCO-Welterbe als Bestandteil der Montanregion Erzgebirge/Krušnohoří

Aktuell

Puppentheater: Der kleine Prinz

für Erwachsene | Kinder ab 10 Jahre | Dauer 75 Minuten + Pause

Christiane Weidringer, Erfurt

Es beginnt mit einer französischen Schirmverkäuferin, ihrem Fahrrad und einer Reihe von fantastischen, zauberhaften Schirmen. Sie nimmt uns mit auf die Reise des Kleinen Prinzen, entführt uns in diese Geschichte, die nicht nur Märchen sondern Parabel auf den Sinn des Lebens ist. Die Schirme werden zu Planeten, das Fahrrad wird zur Bühne. Wir begegnen all den geheimnisvollen Figuren, lauschen den Chansons der verlassenen Rose, staunen über sich drehende Planeten, über magische Schatten und einen leuchtenden Brunnen. Und schließlich entschwebt diese rätselhafte Frau selbst ins Universum hin zu jenem Schatz, der unsichtbar ist und der das Leben schön macht... Ein Stück Ewigkeit!

27.02.2025

Info Info

Puppentheater: Schneeflöckchen - Zauberhafte Wintergeschichte

Zuschauer ab 3 Jahre | Dauer 45 Minuten

Christiane Weidringer, Erfurt

Wenn es Winter wird, gucken die Kinder in den Himmel und warten auf den Schnee. Dort oben sitzen drei kleine Schneeflöckchen ungeduldig auf ihrer Wolke. Wann ist es endlich kalt genug, um hinunter zu schweben und Abenteuer zu erleben? Dann geht es plötzlich los! Nacheinander wirbeln sie zur Erde und erfahren eins nach dem anderen die Geschichte von dem Jungen mit seiner Ziege im Schneesturm, die Fabel von den Tieren im Winterwald und das Märchen vom Schneemädchen, das eines Tages lebendig wurde... Zauberhafte Wintergeschichten nach einer Idee von Hedwig Haberkern.

28.02.2025

Info Info